Následování

Ježíš řekl učedníkům: „Chce-li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne. Neboť kdo by chtěl svou duši zachránit, zahubí ji; kdo by však zahubil svou duši kvůli mně a evangeliu, zachrání ji. Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, ale svou duši ztratí?" Marek 8,34n

nature18.jpg

Když Ježíš zval, aby jej lidé následovali, mluvil o obrácení jako o ukřižování starého člověka a znovuzrození nového. Nesliboval, že náš život bude úspěšný a bezstarostný. Slíbil však, že to bude život věčný, život v pravdě a světle. Ježíš nás tak nezbavil utrpení, ale učil je nést s důvěrou v Boha.

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Matouš 11,28

Ježíš chtěl, abychom hledali především Boží království a jeho spravedlnost (Matouš 6,31n). Chápeme to tak, že naše síly, schopnosti, volný čas, nabízíme Bohu a nejdeme jen za vlastními plány. Také ti, kteří Ježíše následovali v tom viděli svou záchranu. Byli prostí a 'chudí duchem'; vyznávali, že to sami nezvládnou, že jsou hříšní a prázdní. Šli za Ježíšem z vděčnosti za odpuštění a s novou vírou v Boha.


Jinému řekl: "Následuj mne!" On odpověděl: "Dovol mi Pane, abych šel napřed pochovat svého otce." Řekl mu: "Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží." A jiný mu řekl: "Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou." Ježíš mu řekl: "Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží." Lukáš 9, 59

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi... Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Matouš 6, 19n

flower4.jpg

Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv? Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Matouš 6, 25n

...abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět. Filipským 2,15

Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on. 1 Jan 2, 6


Křesťané ve světě

Vy jste světlo světa. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Matouš 5,14

Ježíš řekl, že máme být světlem světa. A neviděl přitom smysl v kariéře, v bohatství, nechtěl vládnout nad královstvími světa, nechtěl mít davy povrchně obrácených... Těch, kteří s Ježíšem vytrvali, nebylo mnoho, byli však věrní a upřímní.

Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého... Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji. Jan 17,14n

krajina.jpg

Máme-li tedy být světlem světa a přitom nebýt ze světa, žijeme ve světě, ale nežijeme se světem, nepřebíráme jeho hodnoty. Dnešní doba hodně útočí na naše ego, marnivost a povrchnost. Dělá z nás navenek zaměstnané, uspěchané a uvnitř sebestředné a konzumní. Jako bychom žili jen pro tento svět. A my bychom neměli směnit věčný život v nebi za krátké užívání si zde. Jsme tak trochu jako diplomaté - hájící zájmy rodné země v zemi cizí.

Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého... A proto 'vyjděte z jejich středu a oddělte se', praví Hospodin a 'ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu' a 'budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami'... 2 Korintským 6,14

Bohužel, většina lidí dnes nežije s Bohem. Někteří se tak rozhodli velmi vědomě, jiní jdou jen povrchně s davem. Mnozí také říkají, že křesťany jsou, ale jejich život o tom nesvědčí (Titovi 1,16). I my jsme se museli obrátit od tohoto pokrytectví a učit se překonávat zlo dobrem, u nás samých i u lidí kolem nás. (Římanům 12,17n).

Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. 1 Jan 2,15

Jednota

Prosím vás, bratří, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli jednotní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen...? 1 Korintským 1,10

Ježíš řekl, že jednota učedníků bude Boží slávou (Jan 17,22). Jednotu tak chápeme jako jeden z hlavních rysů křesťanů. Svědčí o tom, že křesťané přijali Ježíše jako svůj základ a žijí v jeho Duchu. Jednota tak stojí naslouchat Pánu i bratřím.
Ve Skutcích apoštolů vidíme, jak mladá církev hned hledala jednotu, když vyvstala otázka, zda křesťané z pohanů mají zachovávat židovský Zákon. Církev společně našla řešení a zvěstovala spásu dál jednotně.

Tu přišli do Antiochie někteří lidé z Judska a začali bratry učit: "Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni." Pavel a Barnabáš s tím nesouhlasili a dostali se s nimi do sporu; proto bylo rozhodnuto, aby ti dva a ještě někteří jiní z Antiochie šli do Jeruzaléma a předložili tuto otázku apoštolům a starším... Skutky 15,1

dsc_0533.jpg

Bible říká, že církev je 'sloupem a oporou pravdy' (1Timoteovi 3,15). Věříme tedy, že Bůh vede své lidi k jedné pravdě. Nemíníme tím uniformitu ve vnějších věcech, ale jednotu v chápání Boží vůle, svatosti, hříchu... Jen v takové jednotě se ukáže pravá rozmanitost darů Ducha svatého. Rozmanitost, která je naopak spokojena s rozmanitostí samou, se o jednotu snažit nemůže.

Usilovně hleďte zachovat jednotu Ducha, spojeni svazkem pokoje. Jedno tělo a jeden Duch, k jedné naději jste byli povoláni; jeden je Pán, jedna víra, jeden křest, jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech. Efezským 4,3n

Podle Nového Zákona bylo v jednom městě i víc sborových domů. Přesto křesťané nedávali svým sborům různá jména, neměli v každém domě jiné vyznání víry, neříkali, že 'údy Kristova těla jsou různé církve'... Křesťané byli 'jedné mysli a jednoho srdce' (Skutky 4,32) a nebylo to tím, že jich bylo méně. Jednota není o množství, je o poslušnosti Pánu.

'Aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je, jako mne.' Jan 17,21

Služba Bohu

Ježíš jí řekl: "Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy nebudete ctít Otce ani na této hoře ani v Jeruzalémě. Přichází hodina, ano již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Jan 4,21

Ve Staré smlouvě Bůh vychovával svůj lid k víře obětmi v chrámu, předpisy o pokrmech, sobotním odpočinku, odevzdávání desátků... A jak už to ve Starém Zákoně naznačoval, v Ježíši toto vše završil. Ježíš se tak stal posledním knězem i poslední obětí (Židům 9,12).

Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. Židům 7,24

nature2.jpg

Protože se křesťané dali do služby Ježíšovu usmíření, Nový Zákon je všechny nazývá knězi. Také slovem 'oběť' křesťané rozuměli své odevzdání Bohu a nezvali tak rituální mše a eucharistie. Lidé někdy říkají, že církev má svůj vývoj, že křesťané dnes znovu potřebují chrámy, kněze, mše... Prý se to tak ustálilo a funguje to. Možná má církev určitý vývoj, ale jistě ne takový, který popírá podstatu křesťanství. Když apoštolové mluvili o chrámu, mysleli tím vždy církev z živých lidí. Vedle Ježíše neměli jiné kněze, nebeské přímluvce, ani prostředníky spásy (1 Timoteovi 2,5).

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. Skutky 17,24

Výraz „bohoslužba" (řec."liturgía") učedníci nechápali jako nedělní kostel, ale jako svou každodenní službu Bohu. Starší při shromážděních nevysluhovali 'svátosti', pro křesťany byl svátostí celý život. Křest nenásledoval po absolvování katechizmu, ale co nejdříve po upřímném obrácení. Při Večeři Páně šlo o setkání církve s Pánem a zpytování srdcí (1 Korintským 11,28), kalich a chléb přitom koloval rukama všech (Lukáš 22,17).

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli... Římanům 12,1

Nový Zákon tak zakončil dobu, kdy lidé chodili na bohoslužbu do chrámu. Ježíš řekl jasně, že to je minulostí (Jan 4,23). Katolická církev posléze přišla se svým 'kněžstvem', obětmi a chrámy jen díky tomu, že prostí lidé neměli možnost číst Bibli. Je však dnes situace v církvích lepší?

Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Židům 10,24n

Společenství

Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Efezským 3,17n

f04.jpg

Nový Zákon nestanoví křesťanům náplň shromáždění. Křesťané se přesto scházeli denně (Skutky 2,46; Židům 3,13). A nebylo třeba, aby si někdo připravoval program, jejich 'ústa mluvila, čím srdce přetékalo' (Matouš 12,34). Scházeli se u společného stolu (1 Korintským 11,33; Juda 12), k modlitbě (Koloským 4,2; Efezským 6,18n), ke čtení Písma, k chválám (Filipským 2,16; Efezským 5,19), k Večeři Páně (Skutky 20,7)... A když mezi ně přišel nevěřící, věnovali mu pozornost (1 Korintským 14,24n); Ježíš si tak používal církev jako své tělo:

Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás. Římanům 12,4

Biblické sbory neměly kazatele, na jejichž bedrech spočíval chod sboru a kázání. Slovo 'kázání' (řec."kerysein") v Novém Zákoně znamená vesměs zvěstování Ježíše nevěřícím. Když apoštolové byli s učedníky, prostě s nimi rozmlouvali (řec."dialego", Skutky 20,7; 11; 31). Vyučování křesťanů tak neprobíhalo mezi řečnickým pultem a řadami lidí hledících si na záda. Apoštolství se nepřenášelo vysvěcením či vystudováním teologické fakulty.

Co z toho plyne, bratří? Když se shromažďujete, jeden má žalm, druhý slovo naučení, jiný zjevení od Boha, ještě jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Vše ať se děje ke společnému růstu... Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni. 1 Korintským 14,26n

Křesťané se setkávali ve svých domovech. I když jich byly v jednom městě tisíce (Skutky 4,4), zachovávali osobní vztahy a odpovědnost (Gal 6,2; 1 Kor 12,26). Pomáhali si i ve věcech hmotných. Protože věděli, že od Boha lze i odejít, uplatňovali i napomenutí a vyloučení. To se dnes zdá kruté, ale krutější by bylo nechat v církvi někoho, kdo žije dvojí život (1 Korintským 5,11). 'Pán kárá a trestá ty, které miluje' (Zjevení 3,16).

Když tvůj bratr zhřeší, jdi a ukaž mu jeho hřích mezi čtyřma očima; dá-li si říci, získal jsi svého bratra. Nedá-li si říci, přiber k sobě ještě jednoho nebo dva, aby 'ústy dvou nebo tří svědků byla potvrzena každá výpověď'. Jestliže ani je neuposlechne, oznam to církvi; jestliže však neuposlechne ani církev, ať je ti jako pohan nebo celník. Matouš 18,15n

Autorita

Víte, že ti, kdo platí u národů za první, nad nimi panují, a kdo jsou u nich velcí, utlačují je. Ne tak bude mezi vámi; ale kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem. Marek 10,42

Je pravda, že mezi křesťany jsou rozdíly v poznání Pána, v poslušnosti... Je také pravda, že všichni potřebujeme příklad a autoritu. Pokud si však křesťané slouží jako duchovní sourozenci, dovedou uplatňovat i autoritu mezi sebou bez hierarchie.

nature5.jpg

Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich ...Nikomu na zemi nedávejte jméno "Otec": jediný je váš Otec, ten nebeský. Ani si nedávejte říkat "Učiteli": váš učitel je jeden, Kristus, vy všichni jste bratří. Matouš 18,20 a 23,9

Křesťané nedělali rovnítko mezi 'pastýř' = kazatel, 'starší' = kněz, či dokonce 'zástupce Krista na Zemi'. Starší církve (Efezským 4,11n; 1 Tesalonickým 5,12n; Židům 13,7; 1 Petr 5,1n) měli přirozenou autoritu, jež vyplývala z jejich zkušeností a vzorného života s Bohem. V každé církvi bylo starších víc a byli si rovni. Dohlíželi 'na sebe i na stádo', aby se nikdo z nich nevyvyšoval (Skutky 20,28).

...ale Diotrefés, který rád mezi nimi vede, nás neposlouchá. Proto až přijdu, ukážu na jeho jednání. 3 Janův 9

Starší promlouvali dovnitř církve, chránili církev i navenek, ale náplň a soudržnost shromáždění byly věcí všech. Všichni - od mladých po seniory mají moudrost a vedení k povzbuzení Božím slovem i zkušeností víry.

A právě ty údy těla, které se zdají méně významné, jsou nezbytné, a které pokládáme za méně čestné, těm prokazujeme zvláštní čest... Bůh zařídil tělo tak, že přehlíženým údům dal hojnější čest, aby v těle nedošlo k roztržce, ale aby údy shodně pečovaly jeden o druhý. 1 Korintským 12,22

Vytisknout stránku Vytisknout stránku
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
Vytisknout stránkuMapa stránek · © 2013 - 2017 Prosté křesťanství · Počet návštěv: 132827 (5718)