Řekl Ježíš Petrovi, že je skála?

(s přispěním výkladu Matoušova evangelia od katolického univerzitního profesora R. Pesche, SRN)

Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" Oni řekli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremjáše nebo za jednoho z proroků." Řekl jim: "A za koho mne pokládáte vy?" Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Ježíš mu odpověděl: "Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr (orig: "pétros"); a na té skále (orig: "pétra") zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. (Matouš 16,13-20,)

Český ekumenický překlad klade ke slovu "Petr" ("ty jsi Petr...") odkaz: "Petra" - řecky "skála".
Ano, "Petra" znamená řecky "skála", avšak tato poznámka by se měla vázat až na slovo "skála" ("...a na té skále").

Katolická církev pak překládá rovnou: A já pravím tobě: "Ty jsi Petr - to je skála - a na té skále vzdělám církev svou, a brány pekelné ji nepřemohou." (Sýkora - Hejčl, Col, Škrabal, Petrů)

Kdy Ježíš Šimonovi přezdívku dal?

Již v Janově evangeliu (Jan 1,42) řekl Ježíš Šimonovi při počátečním setkání: „...ty jsi Šimon, syn Janův, buď zván Kéfas, což přeloženo je petros". Ježíš dal tedy Šimonovi přezdívku „Kéfa" záhy po svém veřejném vystoupení. To dokládá i Markovo evangelium (Marek 3,16): „...ustanovil jich dvanáct: Petros - toto jméno dal Šimonovi". V Matouši 16,18, asi tři roky poté, pak Ježíš říká: „Ty JSI Petr". Přezdívku „Petr" zde Ježíš už předpokládá.

Jméno či charakterizující přezdívka?

V Matouši 16,13-20 přesto nejde o Šimonovo úplné přejmenování na "Petr". Evangelia svědčí, že Šimon byl Ježíšem nadále zván jménem „Šimon". Tak např. v Lukáši 22,31 krátce před ukřižováním, Ježíš oslovil Šimona jeho původním jménem: „Šimone, Šimone, satan si vyžádal...". Také v Matouši 16,18 se Ježíš obrací na Šimona jeho původním jménem: „Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův..."

Je známo, že židovští rabíni dávali svým učedníkům různé výstižné přezdívky (poz.1). Přezdívkami vyzdvihovali jejich povahové rysy. U Zebedeovců (o jejich horlivosti viz Lukáš 9,54, Marek 9,38, 10,35-38) a u Šimona tak učinil i Ježíš. Šimonova přezdívka "Kéfa" měla přitom pro církev větší význam, než "Boanerges" /synové hromu/ pro syny Zebedeovy. "Kéfa" bylo nejen přezdívkou, ale i určitým Ježíšovým proroctvím o církvi jako duchovní stavbě.

Aramejsky "kéfa"...

Když Ježíš Šimonovi říkal zmíněná slova, nehovořil řecky, nýbrž aramejsky. Zda použil slovo „kéfa" dvakrát za sebou („...ty jsi "kéfa" a na té "kéfa" postavím..."), je otázka. Důležité je, že Matouš, podobně jako Jan, tlumočil Ježíšova slova do řečtiny tak, aby rozlišil dvě slova, dvě věci. Přeložil událost slovy: „...a já ti pravím, že ty jsi "petros" a na té "pétra" postavím svou církev."

„Kéfa" znamená v aramejštině "kámen", "drn", "hrouda", "špalek", "skála"... Jako přezdívka či jméno je toto slovo před Kristem doloženo stejně tak málo, jako řecké "petros" v Řecku. Až v rabínských spisech po Kristu nacházíme "kéfa" ve smyslu "drahokam", pro významné osoby. O tom, že si Ježíšovi současníci nevybavili pod slovem "kéfa" skálu, ale spíše kámen, svědčí právě Jan 1,42, kde se říká: „Budeš zván Kéfas, což je překládáno petros" (řec.: "hó hermeneuétai petros"). Jan tedy autenticky dokládá, že slovu "kéfa" nejlépe odpovídá řecké "petros".

...řecky "petros"

Ve všech řeckých spisech současných Novému Zákonu (Homér - Ilias a Odyssea, Septuaginta - Starý Zákon v řečtině, spisy Josefa Flavia aj.) má slovo "petros" význam „kámen" - a to od malého oblázku, pazourku, kamene do praku, až k většímu, pohyblivému viklanu či kamenu ve skále. Pro slovo „pétra" pak tamtéž nacházíme význam: „skála", „masiv", „skalisko", „skalnaté pohoří", „útes", apod. Jan 1,42 je tedy naprosto přesný. Trochu sice překvapí, proč pro "kámen" není použit častější řecký výraz „lithos" (poz.2), ale i tak pro čtenáře Janova evangelia neznamenalo "petros" nic jiného, než "kámen".
Slovo "petros" by sice mohlo mít i okrajový význam "skála", avšak to, že by mimořádný překlad: "kéfa" = "skála" byl překládán stejně tak mimořádným: "petros" = "skála", je nejméně pravděpodobné.

Smysl přezdívky

Když nějaký výraz pro věc slouží jako osobní přezdívka, přenáší na osobu hlavní význam této věci. V tom spočívá vtip přezdívek. A když je přezdívka tlumočena do jiného jazyka, hledá se výstižný výraz - často i jinými slovy - jen aby se vystihl význam, který přezdívka má. Apoštol Jan a evangelisté rozuměli a také přeložili "kéfa" jako "kámen".

Někteří katolíci sice připouštějí, že výraz "kéfa" znamená „skála" pouze okrajově, přesto ale prý Ježíš prohlásil Šimona za skálu. Šimon prý nemohl v řeckém jazyce dostat jméno v ženském rodu ("pétra"- žen.r.), a tak došlo ke změně do mužského rodu ("petros" - muž.r.). To však není možné, "petros" je v Matouši 16,18 svébytné slovo, jež má obsahově jiný význam než následné "pétra". "Petros" nemůže být jen mužskou formou slova "pétra".


Závěr

Ježíš udělil Šimonovi přezdívku hned při počátečním setkání (Jan 1,42). Když pak Šimon ve třetím roce chození s Ježíšem vyznal: „ty jsi Kristus, syn Boha živého" (Matouš 16,18), Ježíš se jakoby vrátil k této situaci a Šimona povzbudil potvrzením, že přezdívce stále dostojí - pro poznání a víru, které mu dal Bůh.

Ježíš tak neustanovil naddějinou 'osobu Petra', do které se jednou oblékne ten a podruhé onen muž. Neřekl Šimonovi víc než: Šimone, jsi první kámen a na skále tohoto vyznání (Ježíš Nazaretský je Mesiáš) postavím svou církev. Ježíš sám tak postaví svou církev z 'kamenů' jako byl Šimon. Postaví ji na skále vyznání, že Ježíš je mesiáš, syn Boha živého.

V Bibli se k Petrovi nikdo nechoval jako k papeži, ani Petr sám si takové postavení nenárokoval. Pokud by Ježíš svými slovy mínil to, čím je dnes papež, uplatňovala by to církev od počátku, nikoli naopak. Takřka všichni církevní otcové a učitelé do 5. stol. 'skálu' v Matouši 16,18 vykládali jako Petrovu víru či vyznání. Katolické Bible se zněním: „ty jsi Petr - to je skála - a na té skále zbuduji svou církev...", jsou tedy účelově zfalšované. Římský biskup získal postavení hlavy římskokatolické církve až v 11. stol.

I vy přistupujte k němu - kameni živému - abyste se jako živé kameny budovali v duchovní dům a byli svatým kněžstvem. 1 Petr 2,6


Výklad v dějinách

...jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci. Efezským 2,20

Pavel zde neodlišuje Petra od ostatních apoštolů. Petr je základem po boku ostatních apoštolů a proroků. Budou-li tedy všichni křesťané plni víry jako první „Petros", budou pevnou kamennou stavbou, stojící na skále vyznání, že Ježíš je Kristus.Takovou církev brány podsvětí nepřemohou. V době rané církve šlo o důležité vyznání víry.

Podobně raný křesťanský spis Pastýř Hermův několik let po sepsání evangelií přirovnává církev k věži a zobrazuje vlastnosti křesťanů na vlastnostech kamenů, z nichž je věž postavena. Věž je stavěna na skále - Ježíši:

"Co je ta skála a ta brána ? Odpověděl mi (Pastýř): Ta skála a brána je Syn Boží." (Podobenství IX; kap. 12,1)

„Řekl (Pastýř): Ty kameny, které jsi viděl vejít do věže, ...tvoří se skálou monolit. (Podobenství X; 13,4n)

Pravil jsem (Hermas): „Pane, proč se věž nestaví na zemi, ale na skále...?" Odpověděl (Pastýř): „Je-li celé stvoření neseno Synem Božím, co teprve jeho vyvolení, nesoucí jméno Syna Božího a chodící podle jeho přikázání ? ...Sám se jim stal základem a rád je nese, protože se nestydí nosit jeho jméno." (Podobenství IX; 14,4n)

Když chtěl Petr vejít, vyšel mu Kornélius vstříc, padl na kolena a poklonil se mu. Ale Petr jej přinutil vstát a řekl: "Vstaň, vždyť i já jsem jen člověk." Skutky 10,25
Petr však řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Skutky 3,6

Petrovy klíče a pasení beránků - papežství?

Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi. Matouš 16,19

Ježíš podle rabínského zvyku předal Petrovi symbolický klíč k výkladu Písma. Petr, který právě vyznal Ježíšovo mesiášství, není jen učedníkem židovského rabína, je učedníkem nebeského Syna. Má odemykat církev i obráceným pohanům. Má pravomoc prohlásit, že ke vstupu do církve nemusí dodržovat Mojžíšův zákon a jsou spaseni vírou v Ježíše. Tento problém se řešil v církvi hned záhy (Skutky 15,7n)

Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mne víc než ti zde?" Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Pas mé beránky." Zeptal se ho podruhé: "Šimone, synu Janův, miluješ mne?" Odpověděl: "Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád." Řekl mu: "Buď pastýřem mých ovcí!" Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, máš mne rád?" Petr se zarmoutil nad tím, že se ho potřetí zeptal, má-li ho rád. Odpověděl mu: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád." Ježíš mu řekl: "Pas mé ovce! Jan 21,15

Trojí otázka Ježíše je pomoc Petrovi obrátit se od předchozího trojího zapření. Petr mezi učedníky vynikal odhodlaností, brzy však selhával. Ježíš ho povzbuzuje, aby se nechal zmocnit Bohem a byl posilou svým bratřím, zejména v době začátků církve (Skutky 2,14n; Skutky 4,8n; Skutky 1,15n).


poznámka 1 - některé příklady: Rabi Jochannan ben Zakai (zemř. okolo 80 po Kr.) nazval jednoho žáka „Vápencová jáma". Přirovnal tak jeho paměť k nepropustnosti jílu, který „nenechá prosáknout ani kapku". Rabi Jehuda pojmenoval rabiho Eleazara ben Azarju (ca 100 po Kr.) „Koš obchodníka smíšeným zbožím" a rabiho Simeona ben Gamliele (ca 140 po Kr.) „Skladem plným krásného purpuru"...

poznámka 2 - snad je použití slova „pétros" namísto častějšího slova „lithos"(kámen) dáno tím, že se slovem „lithos" by vazba na skálu - pétra nebyla tak nápadná. Jiné řecké výrazy pro „kámen" jsou také „lapis" nebo „laas".

Vytisknout stránku Vytisknout stránku
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
Vytisknout stránkuMapa stránek · © 2013 - 2018 Prosté křesťanství · Počet návštěv: 198903 (6934)