'Každý něco má' aneb kázání ve sboru?

1 Korintským 14,26 je cenným veršem o průběhu shromážděni biblických křesťanů. Pavlova slova zde naznačují, že shromáždění křesťanů bývala něčím jiným, než jsou dnes.

Příklad synagógy

Ježíš vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izajáše; otevřel ji (přečetl) a promluvil k nim... Lukáš 4,16

Po čtení ze Zákona a Proroků vybídli představení Pavla a Barnabáše: “Bratří, máte-li slovo povzbuzení, promluvte k lidu.” Skutky 13,15

Církev

Tu povstali někteří bratři z farizeů a prohlásili…, pak povstal Petr a promluvil k nim…, pak Pavel a Barnabáš začali vypravovat… Když domluvili, ujal se slova Jakub… Skutky 15

Každý muž, který se (ve shromáždění) modlí nebo prorocky mluví…, a každá žena, která se modlí nebo prorocky mluví… 1 Korintským 11,4

Ve shromáždění však, abych poučil i druhé, chci raději promluvit pět slov srozumitelně. 1 Korintským 14,19

Proroci ať mluví dva nebo tři a ostatní ať posuzují. Pokud někdo jiný z přísedících má zjevení, ať se ten první odmlčí. Vždyť všichni můžete prorokovat jeden po druhém, aby se všichni poučili a všichni byli povzbuzeni. 1 Korintským 14,29n

Když se shromažďujete, každý něco má. Má žalm, má slovo naučení, má zjevení od Boha, jiný promluví ve vytržení a další to vyloží. Všechno ať slouží společnému růstu. V jazycích ať promluví dva nebo tři, jeden po druhém, a někdo ať vykládá. Kdyby neměli vykladače, ať ve shromáždění mlčí. 1 Korintským 14,26n

Středověk

Středověk přišel s kazatelskými řády a veřejnými disputacemi. Z kazatelen kázali kněží, na ulicích kázali mniši a na univerzitách probíhaly veřejné argumentace doktorů teologie a filozofie. Církev se etablovala coby 'instituce spásy'; upevnilo se rozdělení na klérus a laiky.

Pierre Chaunu: Svět Jana Kalvína
"Kázání ve středověku vedlo až k opíjení se slovy. Jako byste prostřednictvím kazatele byli u Krista… Kalvínova Ženeva je dobrým příkladem této krajnosti: každý den několik hodin kázání pro nejnáruživější. Kázané slovo dokazovalo nadřazenost evangelia: „Kdekoli se čistě káže a poslouchá Boží slovo, a kde se podle Kristova ustanovení poskytují svátosti, tam je Boží církev…" (Jan Kalvín)

... a současnost

M. Jech, kazatel CB, Dějiny křesťanské církve
(Protože je v církvi) "...trvalý stav k úpadku, náchylnost k starému stylu života, nebezpečí napodobování, vyprázdnění, pokrytectví, vliv hříchu, vychladnutí první lásky, trpění falešných učitelů…, je třeba kázání. Apoštolé volali křesťany stále pod autoritu Božího slova.”

ThDr J. Kubíková CČSH, Evangelizace v prvotní církvi
„Ten rozdíl se v církvi obyčejně dělá – evangelizací rozumíme získávání vlažných členů církve a misii vidíme jako získávání těch, kdo se s křesťanskou vírou ještě nikdy nesetkali. Ale myslím, že nastává čas, kdy tyto termíny znovu přestaneme rozlišovat, neboť i v církvích našich (konkr. mé, husitské) máme množství těch, kdo se s Kristem ještě žádným způsobem nesetkali..."

Náš závěr:

Slovo 'kázání' v Novém Zákoně nikdy neznamená kázání jednoho kazatele obráceným křesťanům. Křesťané kázali nevěřícím. Tehdy mohl jeden křesťan mluvit před zástupy - v nádvoří chrámu (Skutky 5,42), v synagóze (Sk 13,14n), na náměstí (Sk 17,17), v domácnosti (Sk 28,23)...

Mladí křesťané byli vyučováni apoštoly, staršími a učiteli: "Kdo je vyučován v slovu, nechť se s vyučujícím dělí o vše potřebné k životu." Gal 6,6; "...učil jsem vás ve shromážděních i v rodinách." Sk 18,26; Sk 20,20; 31; 1 Tim 3,2 a Tit 1,9.

"V malém kruhu domácnosti byla možná výměna názorů, nebyla tu izolace od posluchačů, nebylo tu pokušení kazatelů, že se budou rádi poslouchat a usilovat o laciný potlesk. K úspěšnosti napomáhala naprostá neformálnost." (Kubíková; Evangelizace v prvotní církvi)

Ano, je v nás 'trvalý stav k úpadku, náchylnost k starému stylu života, pokrytectví, vliv hříchu, vychladnutí první lásky...', ale tomu by se měl postavit upřímný sborový život - otevřenost, zájem o druhé, modlitby, rozhovory nad Písmem... Jak by nám znělo např.: 'protože je v naší vesnici trvalý sklon k sousedské závisti a nevraživosti, bude pan starosta každý týden z tlampačů číst občanský zákoník...'?

Církev jako Kristovo tělo reaguje na potřeby svých lidí, nedá se jí nalinkovat program. Při čtení Slova, u napomenutí a povzbuzení, měli místo všichni (Sk 15,22 a 31; 1 Kor 5,13; 2 Tes 3,6). Možná dnes mnohým vyhovuje, když vůdčí jedinci stále káží, aby vlažné stále 'obraceli', v Bibli to tak ale nebylo. A spíš to utvrzuje daný stav.

Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Koloským 3,16

Vytisknout stránku