Doznání hříchů

Dokud jsem mlčel, mé kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Svůj hřích jsem však vyznal tobě..., řekl jsem: „Vyznám Hospodinu své hříchy.“ A tys mi odpustil mou vinu a hřích. Žalm 32,3

Stává se, že obecenství "zbožných" nedovoluje nikomu, aby se projevil jako hříšník. Proto svůj hřích ukrýváme před sebou i před druhými, zůstáváme ve lži a v pokrytectví, sami se svými hříchy.

Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování. Přísloví 28,13

Před Bohem se ale skrýt nemůžeme. Před ním smíme být hříšní. Bůh nás chce vidět takové, jací jsme a chce k nám být milostivý. Nemusíme obelhávat sebe ani bratry a dělat, jako bychom byli bez hříchu, smíme být hříšníky... Bůh miluje hříšníky, ale nenávidí hřích.

Petr padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Lukáš 5,8

Pán Ježíš dal svým učedníkům zplnomocnění, aby v jeho jménu naslouchali vyznání hříchů a odpouštěli je: „Komukoli byste odpustili hříchy, tomu se odpouštějí, komukoli byste hříchy zadrželi, tomu jsou zadrženy" (Jan 20,23). Bratr tak stojí na místě Kristově a já před ním nepotřebuji nic skrývat. Na místě Krista naslouchá mému vyznání hříchů a na místě Kristově mi hříchy odpouští.

Všichni přece mnoho padáme. ...Vyznávejte tedy hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Jakub 3,2 a 5,16

Hřích chce být s člověkem o samotě. Vzdaluje od Boha a od společenství. A čím osamělejší člověk bude, tím ničivější bude nad ním moc hříchů. Vyznáním hřích vyneseme na světlo. Tehdy se hroutí naše sebespravedlnost a vyznávající bratr se staví do obecenství hříšníků, kteří žijí z Boží milosti jako on.

Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. 1 Jan 1,8

Kořenem všeho hříchu je pýcha, a protože je vyznání tak pokořující, snažíme si znovu a znovu namlouvat, že se vyznání můžeme vyhnout. Zpověď je velké pokoření pýchy. Zabíjí nás, ale jen aby nám dala nový život.

Byl jsem rouhač, pronásledovatel a násilník. A přece jsem došel slitování, neboť Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já k nim patřím na prvním místě. 1 Timoteovi 1,13

A jediným cílem zpovědi je odpuštění hříchů. Pokud zpověď prožíváme jako zbožný skutek, je to výplod ďábla. Ve zpovědi má také jít o konkrétní hříchy, všeobecným vyznáním bychom pěstovali jen sebeospravedlňování. (D. Bonhoeffer; Život v obecenství /1939/)

Píšu vám, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. 1 Jan 2,1

Vytisknout stránku