Ježíš

Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž vzdal se sám sebe, když na sebe vzal způsob služebníka a stal se jedním z lidí. V podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí. Filipským 2,6

Apoštolové píší, že Ježíš je roven Bohu. Evangelium je tak radostnou zprávou, že po čase Mojžíše a proroků přišel do světa Boží Syn, aby nám nabídl věčný život a dokázal nám Boží lásku, která šla až na kříž.

Boha nikdo nikdy neviděl, jednorozený Bůh, který je v lůně Otcově, nám o něm řekl. ...Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi. Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha. Jan 1, 18 a 12

Ježíš se stal člověkem jako my a zároveň je Bůh pro svůj původ. Ve světě byl vystaven všemu zlému jako my, ale poutal se k Otci větší láskou, než jaké jsme ochotni my. Bůh byl tak pro Ježíše vždy blíž, než lidé a okolnosti kolem něho. Nikdy nezhřešil. Odsoudil hřích svou poslušností. Jen o Ježíši mohl Bůh říct, že v něm má zalíbení (Marek 9,7).

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří nežijeme podle těla, nýbrž podle Ducha. Římanům 8,3n

Ježíšova cesta nebyla snazší než naše. O co byl Bohu blíž, o to větší odpovědnost na sebe vzal. Ukázal, že člověk se srdcem u Boha nemusí hříchu podlehnout, ale může nad ním vládnout (1 Mojžíšova 4,7). Tuto milost pak Ježíš nabízí i nám: obstojíme s ním v pokušeních a máme z toho větší radost než z podlehnutí.

"Až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě." "...A kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce." Jan 12,32; Lukáš 12,34

Na Ježíši vidíme, co je život v důvěře v Boha. Trávil celé noci v modlitbách, trpělivě učil čeho se máme vzdát a o co nám má jít, abychom věřili. Apoštolové později řeknou, že Krista máme doslova 'obléknout' (Galatským 3,2). A protože je Ježíš zcela Bůh i člověk, jeho slovo nebylo jen jeho subjektivní názor:

Amen, pravím vám, sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal... Kdo vidí mne, vidí Otce. Jan 5,26 a 14,9

Ježíšova naléhavost je důvěryhodná. Přemýšlel o nás a říkal, že bez něj nemůžeme dělat nic (Jan 15,5), že je pro nás stejně důležitý jako světlo, voda, chléb... A postavil se i do našich vztahů; prý nemáme milovat nikoho víc než jeho - ani naše rodiče, partnery a děti. Byl Ježíš tak namyšlený, nebo na to má jako Bůh právo?

Kdo miluje otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo miluje svého syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Matouš 10,37

---

Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět... Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Jan 16,28; 6,63

Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, který mne poslal... Já jsem ta cesta, pravda i život. Jan 12,44; 14,6

Já jsem dveře pro ovce, kdo vejde skrze mne, bude spasen. Bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu... Já jsem dobrý pastýř, dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Jan 10

Blaze pokorným, neboť jejich je království nebeské. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha. Matouš 5,6n

Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. Matouš 11, 28

---

Ježíšova svoboda a láska

Amen, amen, pravím vám, že každý kdo hřeší, je otrokem hříchu. Zůstanete-li v mém slovu, poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. Jan 8,31n

Svoboda o které Ježíš mluvil je o osvobození, i když žijeme ve světě, kde můžeme dělat co chceme a pohybovat se kde chceme. Je o osvobození pravdou, která říká, kdo tu je Stvořitel a kdo stvoření, kdo Spasitel a kdo hříšný. Svobodni tedy jsme, když nás svědomí neobviňuje před Bohem a jednáme v souladu s Boží vůlí.

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy a myšlenky srdce... Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. Židům 4,12

Boží svoboda neznamená, že nebudeme zažívat žádná sebezapření, vždyť právě vyhovování našim sklonům nás zotročuje nejvíc. I Ježíš si tak chránil svou svobodu v Bohu (Jan 2,4); nenechal se nikým svést ani nachytat (Matouš 4,1n). Řekl, že dává život v plnosti, a tak v něm máme prostý, věčný život a nemusíme zkoušet jiné pomíjivé radosti (Jan 10,10).

Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jan 12,25

Ani pojem 'láska' Ježíš nijak filozoficky nerozebíral. Říkal, že stále dělá, co se líbí Bohu (Jan 8,29), v tom byla jeho láska. Dávat druhým Boha je totiž pravá láska, která nechce nic pro sebe. Jako milosrdný lékař trávil čas s hříšnými a nemocnými; uzdravoval, trpělivě vysvětloval smysl Božího království... A chtěl vidět změnu (Jan 5,14; 8,11). Bezpodmínečná láska totiž není jen soucit, který nechá žít na předem zaplacený účet. Porovnáme-li např. Ježíšova slova z počátku evangelií (Marek 2,17) s jeho slovy k církvím (Zjevení 1-3), pochopíme. Mnoho času uběhlo, mnoho milosti bylo dáno a Ježíš chtěl vždy život odpovídající tomu, co člověk od Boha dostal.

Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti..., máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Zjevení 2,2n

A jak je to s námi? Nezaměňujeme i my Boží lásku za dnešní humanizmus, který neublíží ani moc nepomůže? Máme lásku, která je ochotna dotknout se i osobních názorů, nechá promluvit Boží slovo a snese i opovržení?

Vy jste sůl země, jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena?... Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. Matouš 5,13n

Ježíšův kříž a vzkříšení

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti... Opovržený, že jsme si ho nevážili. Domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen, byly to však naše nemoci, jež nesl. Byl proklán za naši nevěrnost, zmučen za naši nepravost. Trest snášel pro náš pokoj, jeho ranami jsme uzdraveni. Izajáš 53,3n

Ježíš věděl celkem záhy, že bude zabit (Marek 8,34). Židé prostě nesnesli jeho slovo, které je usvědčovalo z hříchu. Očekávali od Mesiáše osvobození od vnějších nepřátel, nikoli usvědčení ze své pýchy a sebespravedlnosti.

On je smírčí obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa. 1 Janův 2,2

A Ježíš přijal svůj kříž a jeho krev nás vykoupila z našich hříchů. Jak to ale 'funguje'? Ano, jen Boží Syn mohl zaplatit za hřích všech lidí, všech dob. Ježíš však zároveň říkal, že Bůh odpouští zdarma, kajeme-li se ze svých hříchů (Lukáš 7,47; Matouš 18,32). Nebylo by tedy správné brát Ježíšovu oběť jen jako problém Boha. Bůh si krví Ježíše nepodsunul utišení hněvu, neukojil se, aby nás byl schopen dál milovat. Neusmířil sebe s námi, ale nás s ním (2 Kor 5,18n). Když Ježíš dal svůj život, udělal to ze 'své moci', život mu 'nikdo nebral' (Jan 10,18). Lidé na Ježíše 'měli brát ohled', nikoli ho zabít (Matouš 21,37).

Tu Boží moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. 1 Korintským 2,8

O co tedy v kříži jde, je naše obrácení a usmíření s Bohem (Lukáš 15,32). Ježíšova smrt dokazuje, kam až v tom Boží láska jde. Vedle významu oběti je nám i příkladem zemřít starému životu (Římanům 6,3n). To, že Bůh o utrpení svého Syna dlouho věděl (Izajáš 53), neznamená, že Ježíš přišel jen aby si na něm Bůh vylil hněv. Jidášovi se tak stala zrada Ježíše největším hříchem (Marek 14,21).

"Kdyby Bůh byl váš Otec, milovali byste mě..., vy mne však chcete zabít, protože nemůžete snést mé slovo. Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá." Jan 8,37n

Správné pochopení Ježíšovy smrti tak vede k pokání. Bůh nepodléhá žádnému zákonu odplaty, může svrchovaně odpustit. Udělal z vraždy Ježíše největší milost a spasil nás, kdo jsme kříž přijali jako nezaslouženou spravedlnost; vzkřísil Ježíše a s ním duchovně vzkřísil i nás.

Ježíšovo ukřižování nakonec ukončilo i éru židovství. Křížem Bůh zakončil chrámové oběti, které nemohly očistit naše svědomí tak, jako oběť Božího Syna (Židům 9,9n).

Máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo přinášejí oběti ve stánku. Vždyť těla zvířat, jejichž krev vnáší velekněz do svatyně jako oběť za hřích, spalují se za hradbami. Proto také Ježíš trpěl venku za branou, aby posvětil svůj lid svou vlastní krví. Židům 13,10n

...a nestačí, že jsme dobří lidé?

Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu... Jan 3,5

Ježíšova slova často provokovala a vyvracela zaběhlé tradice (Marek 7,1n). Pokud si někdo myslel, že je dost dobrý, Ježíš ho usvědčil z opaku (Matouš 19,16n). Někdy se zdá, že v tom byl až neslušný a tvrdý.

"Ježíš nás učil, že ve skutečnosti nemůžeme být "dobří" vlastním morálním úsilím ani příštích 24 hodin. A i kdybychom byli, stále bychom nedosáhli cíle, pro který jsme stvořeni. Vždyť nežijeme pro morálku, ta má být pohlcena Ježíšovým božstvím. My máme být přetvořeni..." C.S. Lewis

Protože naše 'dobro' je velkou měrou dáno morální úrovní společnosti, můžeme si leckdy přijít lepší než lidé kolem nás. A přece nás to samotné nespasí. I když je morální člověk lepší než člověk nemorální, ještě nemusí být lepší z lásky k Bohu.

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků... A tak nezáleží na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se slitovává. Efezským 2,9; Římanům 9,16

Před Bohem tedy neplatí naše morální úsilí, jako spíš láska k Bohu a poslušnost Ježíši. Ježíš říká, že kdo ho miluje, bude milován Otcem, pozná Boží ospravedlnění a pochopí i poměr mezi Božím spasením a vlastním morálním úsilím.

Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít. Jan 5,24

Odmítáme-li tedy Ježíše, nemůžeme být dobří už proto, že odmítáme svého Tvůrce. Nemáme k tomu žádný důvod. Jako přístroj, který by nesnesl číst ze svého návodu na použití; jako děti, které se zamkly před rodiči a myslí si, že stačí, když jsou v pokojíčcích 'hodné'. Nenechat Ježíše vstoupit do našeho života, je aktivní krok proti Bohu.

Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. ...Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává. Jan 3,18 a 36

Nové přikázání

Kolem něho seděl zástup; řekli mu: "Hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě." Odpověděl jim: "Kdo je má matka a moji bratři?" Rozhlédl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho, a řekl: "Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." Marek 3,32

Jaký měl Ježíš vztah k učedníkům? Jiný než ostatní rabíni, miloval je, nazval je 'přáteli' (Jan 15,15), dokonce svou 'matkou'. Řekl, že budou příbytkem Boha i jeho samého. V Novém Zákoně je tak církev nazvána pomyslným Ježíšovým tělem, kde vztahy mezi bratry zrcadlí i vztah k Ježíši (1 Korintským 8,12; 12,12n).

Víme, že jsme přešli ze smrti do života, protože milujeme své bratry... Podle toho jsme poznali, co je láska, že on za nás položil svůj život. A tak i my jsme povinni položit život za své bratry. 1 Jan 3,14nn

A jak Ježíš nedával nová přikázání, jedno přikázání učedníkům dal - přikázání lásky (Jan 13,34 a 15,12). Jako on dal život za své přátele, i my máme sloužit jedni druhým: otevřeností, příkladem, modlitbami, Božím slovem... Stojí to trpělivost a pokoru, ale církev je tak církví, ne jen rituální institucí.

Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. Jan 13,34

Vytisknout stránku