Manželství, single, rozchod

Z 1 Kor 7 se vyvozují mylné závěry: "Spaluje tě sexuální touha? Ožeň se, 'pro vyvarování se smilstvu má každý mít svou ženu a každá svého muže' ". Tím se z manželství dělá pojistka proti sexuálním hříchům. Myslel to tak apoštol Pavel? A je manželství o tom?


1 Kor 7, 1- 7
Pokud jde o to, co jste psali (že): „Pro muže je lépe, když žije bez ženy...". Abyste se však uvarovali smilstva, ať každý má svou ženu a každá má svého muže. Muž ať prokazuje ženě, čím je jí povinen, a podobně i žena muži. Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhému, leda se vzájemným souhlasem a jen na čas, abyste byli volni pro modlitbu. Potom zase buďte spolu, aby vás satan nepokoušel, když byste se nemohli ovládnout. To ovšem říkám jako ústupek, ne jako příkaz. Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já; ale každý má od Boha svůj vlastní dar, jeden tak, druhý jinak.

Evangelium zastihlo lidi různého společenského postavení - manželské páry, svobodné, zasnoubené (poz.1)... Někteří korintští muži se přitom v dopise Pavlovi (který se nedochoval) vyjádřili, že jsou ochotni vzdát se požitků manželství, zejména sexuality s manželkou. Nejspíš to dělali v domnění, že jejich vztah s Bohem bude duchovnější a nebude rozptylován tělesnými tužbami. Pavel však vidí nebezpečí, že se k nim hřích vrátí zadními vrátky. Vyzývá proto manželské páry, aby DÁLE MĚLI jeden druhého a prokazovali si, co si prokazovat mají (srov. verš 27). Pavel tedy nepíše svobodným křesťanům, aby si opatřili partnera. Nepoužívá výraz „najdi si", nýbrž MĚJ (řecky: "echéto" - průběhový imperativ slovesa „mít“: "NADÁLE MĚJ"). Vyzývá tedy, aby stávající manželé zůstali v manželském (a sexuálním) vztahu, ve kterém již žili (poz.2).

1 Kor 7, 8 - 9
Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já. Je-li jim však zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství než být spalován.

Svobodní (řecky: „agamois" ) a vdovy jsou lidé, kteří v manželství z nějakého důvodu nežili, např. ovdověli. Jejich pocit „spalování" jistě neznamenal jen sžírání se touhou po sexu (viz Kol 3,5; Ef 5,3n). Byli spíš spalováni touhou po vztahu, odpovědnosti a doprovázení se, jak to někteří již zažili.

1 Kor 7, 10 - 16
Těm, kteří žijí v manželství, přikazuji - ne já, ale Pán - aby žena muže neopouštěla. A když už ho opustí, ať zůstane neprovdána nebo se s mužem smíří; a muž ať ženu nepropouští. Ostatním pravím já, a ne už Pán: Má-li někdo z bratří ženu nevěřící a ona je ochotna s ním zůstat, ať ji nepropouští. A má-li žena muže nevěřícího a on je ochoten s ní zůstat, ať ho neopouští. Nevěřící muž je totiž posvěcen manželstvím s věřící ženou a nevěřící žena manželstvím s věřícím mužem, jinak by vaše děti byly nečisté; jsou však přece svaté! Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. Víš snad, ženo, zda se ti podaří přivést muže ke spáse? Víš snad, muži, zda se ti podaří přivést ženu ke spáse?

Zde se Pavel dotýká otázky rozchodu manželství. Odvolává se na Ježíšovo slovo (Matouš 5,32n, Matouš 19,9n, Marek 10,11) a dává radu ve věci, o které Ježíš výslovně nemluvil - když jeden z partnerů uvěří a druhý ne. Pokud má nevěřící dobrou vůli, mají v manželství setrvat. To bylo v době, kdy Římané považovali křesťanství za vzdor proti císaři, projevem velké věrnosti a odvahy nevěřícího partnera.

1 Kor 7, 17 - 28
Každý ať žije v tom postavení, které měl od Pána, když ho povolal k víře. A tak to nařizuji v církvích všude... V čem byl kdo povolán, bratří, v tom ať před Bohem zůstane.
Co se týká panen a paniců, nemám žádný rozkaz Páně, ale dávám jen radu jako ten, kdo je pro milosrdenství Páně hoden důvěry. Domnívám se, že vzhledem k tomu co nastalo, je pro člověka nejlepší zůstat tak, jak je. Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej, ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se panna, nezhřeší. Dolehne však na ně soužení tohoto těla a toho vás chci ušetřit.

Zde Pavel oslovuje ty svobodné, kteří v manželství nikdy nežili, nebo byli nanejvýš zasnoubeni. Oslovuje je 'parthenos' - panny a panici - a radí jim, aby zůstali svobodni, neboť je to vzhledem k výzvám doby nejlepší. Znovu pak ujišťuje manžele, že nemají nic měnit rozchodem.

1 Kor 7, 29 - 35
Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě a je rozpolcen. Svobodná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem, provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.

Hlouběji ukazuje, že služba evangeliu skutečně vyzývá, abychom nebyli upjati na lidské vztahy a hmotné věci.

1 Kor 7, 36 - 38
Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence ('parthenon' – panně), která je už ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší. Ať se vezmou. Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře. Takže, kdo vstoupí do manželství, jedná dobře, ale kdo nevstoupí, udělá lépe.

Pavel znovu sděluje své stanovisko pro zasnoubené. Není proti jejich vstupu do manželství, ale kdo je v nitru pevný (či není „spalován" - v. 9), udělá lépe uchová-li sebe i snoubenku svobodnou pro službu Pánu.

1 Kor 7, 39 - 40
Žena je vázána zákonem, pokud žije její muž. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát za koho chce, ale jen v Kristu. Po mém soudu bude však pro ni lépe, zůstane-li tak. Myslím, že i já mám Ducha Božího.

A znovu opakuje stanovisko ovdovělým: jen pokud někdo ovdoví, smí myslet na nové partnerství - je-li to Boží vůle. Přesto v Duchu svatém radí zůstat svobodný (srov. 1 Tim 5,9).

Závěr

Pavel v 1 Kor 7 neříká: „Každý svobodný křesťan ať si opatří partnera." Vyzývá stávající korintské manžele, aby se jeden druhému neupírali a neupadli do cizoložství. Pokud by Pavel vyzýval všechny svobodné k hledání partnerů, protiřečil by si. Pětkrát (1 Kor 7,8; 17; 25-27; 38; 40) dává radu, aby si svobodní vážili svého stavu, pokud je v něm Pán povolal.(poz.3)

Ano, Pavel to psal kvůli očekávanému pronásledování Římem, ale jako zkušený pastor viděl i nadčasová rizika (líbení se partnerovi víc než Bohu - 1 Kor 7,33-35, zaměstnanost rodinou - Lk 14,20n...).
Pavel nebyl proti manželství všeobecně (1 Kor 7,28), gnostické směry, které manželství zakazovaly, odsuzoval (1 Tim 4,3) a mladým vdovám radil vstoupit do nového vztahu, pokud je povede k Bohu lépe než samota (1 Kor 7,9; 1 Tim 5,14).

Manželství je dobrý Boží dar, není však pojistkou proti sexuálním chtíčům, je celoživotní duchovní službou dvou křesťanů. Kdo o manželství uvažuje, měl by dobře naslouchat Duchu svatému a odlišovat ho od svých emocí.
Manželství není nejdůležitější věc v křesťanově životě. Ať v manželství nebo single, měl by křesťan sloužit hlavně Božímu království (Ř 16), a pokud vidí svůj dar jako žít single, není to egoistické ani slabošské, to může být naopak spěchání do manželství.

Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop. Matouš 19,12


  • "Uvěřila jsem jako vdaná, můj manžel ne. Je duchovně mrtev, svazkem s ním nejsem vázána. Vírou mi začal nový život v Pánu. Jsem 'nové stvoření' pro nový sňatek..."

Není pravda, že manželství nevěřících nebylo před Bohem manželstvím a neplynou z něj trvalé závazky. Manželé vstoupili do spojení, jež duchovně i fyzicky bylo povoleno jen jednomu partnerovi; možná mají děti... Před Bohem jsou tak vázáni. I nevěřící jdou do manželství s tím, že je ’navždy’. Neznalost zákona tu neomlouvá, každý máme tento zákon ve svědomí (Řím 2,14n).
Pokud křesťanovi začal nový život, pak ne tím, že vše minulé se jakoby nestalo. Spočívá v zodpovědném postavení se k minulosti.

Nicméně, chce-li nevěřící odejít, ať odejde:

Chce-li nevěřící odejít, ať odejde. Věřící nejsou v takových případech vázáni. Bůh nás povolal k pokoji. 1 Kor 7,15

Křesťan však není „nové stvoření" ve smyslu „adept na nové manželství"! Je novým stvořením, aby ctil svého Pána. Měl by zůstat věrný, i když si odešlý najde někoho jiného. Ježíš k tomu řekl:

Kdo propustí svou manželku a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství a jestliže manželka opustí svého muže a vezme si jiného, dopouští se cizoložství. Marek 10,11n
...a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží. Matouš 5,32
...a apoštol Pavel:
A když už (věřící žena) odejde, ať zůstane neprovdána. 1 Kor 7,11
Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu manželovi; když však muž zemře, je zproštěna zákona manželství. Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Řím 7,2
Pokud žije její muž, je vázána zákonem. Jestliže muž umře, je svobodná a může se vdát. 1 Kor 7,39
  • „A co má taková osamocená máma s dětma dělat?"

Osamělému křesťanovi by měla pomoct církev - duchovní rodina (čímž není odešlý partner zbaven zákonné péče o děti).

Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo bratry nebo sestry nebo matku nebo otce nebo děti nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní, v tomto čase, nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí a v přicházejícím věku život věčný. Marek 10,29n


Poznámka 1
O manželích Pavel mluví v 1 Kor 7,1-5 a 10-16

O svobodných (neženatých mužích a vdovách) v 1 Kor 7,8-9 a 39
O snoubencích (panicích a pannách) v 1 Kor 7,25-26; 36-38

Poznámka 2
Z důsledků manželství se v Korintě některé manželky vyvazovaly, když si neupravovaly vlasy tak, jak bylo na vdané ženy zvykem. (1 Kor 11,4-16)

Poznámka 3
"Mnozí muži a šedesátileté sedmdesátileté ženy, kteří byli učedníky Kristovými od dětství, zůstávají nedotčení. Pocházejí ze všech vrstev a ras. ...a když se zřekneme manželství, setrváváme v počestnosti". (Justýn, Apologie 15; 29)

"Mezi námi najdete mnohé muže a ženy, kteří žili až do vysokého stáří svobodní - proto, že měli lepší naději v obecenství s Bohem." (Atenagoras, Výzva křesťanům 33)

Vytisknout stránku Vytisknout stránku
CalmCube2 CMS · Webdesign Michal Škrabálek
Vytisknout stránkuMapa stránek · © 2013 - 2018 Prosté křesťanství · Počet návštěv: 198951 (3091)